V POKOJI Č. 7

V pokoji číslo sedm bylo nebe

jako šaty roztržené zvířetem.

Bývala dívkou, co slyší zpívat kámen,

později ženou, která je písní -

bílé prádlo rvané vichrem do korun stromů,

chodidla zborcená v klaviatuře,

lýtka pijící šťávu z ostružin,

výdech spících holubic,

a tlukot křídel

na konci.

V pokoji číslo sedm dotkl se jí tak nestoudně

až zavoněla svatostí. Za oknem měsíc znovu

červenal se.