Dvě otázky (v. 2.0)

Dvě otázky

[1. refrén]
kouzla jsou od toho
abych je splétal. 
Život tu taky je, 
abych ho žil,
je pro mě zvláštní, že
plul jsi i létal,
a přesto dávno jsi
ztratil svůj cíl.

[1. sloka]
Tvůj osud je kruh,
ty jsi jeho střed
a v něm sedm stuh
z nichž splet sis svůj svět.
Svět co tě často
otázkou straší,
zdali tě život
opravdu těší?

[přechod]
...a potom někdy
ty ptáš se tebe,
"Umíš mít rád, když
nemáš rád sebe?".

[2. refrén]
Zdá se, že pozdě je,
to už se stává,
poznání většinou
nechodí včas.
Tak na nic nečekej
a chop se práva
domrtě využít
svůj zbylý čas.

[2. sloka]
Chceš-li líp snít, tak
zhluboka dýchej.
Pak zavři oči
a sleduj sebe -
před tebou víc
než mohu ti říct,
za tebou nic,
nad tebou nebe…

[3. sloka]
Jak dobře žít víš,
jen necítils Zem,
tak boty si zuj
a udělej krok,
ták, a teď druhý…
Ten krok je spíš skok,
jak život dlouhý -
tím překroč stín svůj.

[2. refrén]
Zdá se, že pozdě je,
to už se stává,
poznání většinou
nechodí včas.
Tak na nic nečekej
a chop se práva
domrtě využít
svůj zbylý čas.

[3. refrén / závěr]
Trable nech za sebou,
zvol si svůj směr
a v dálce uvidíš
ztracený cíl.
Zase buď sám sebou,
měj radost, věř,
štěstí je za rohem,
už jsi tam byl.