Spolujezdci
Spolujezdci
Ano, jsme jen přátelé,
tvé činy kropí bory v lese.
Kůra pláče smůlou slyše,
a vůně dřeva stoupá vzhůru.
Jedeme a míjíme zlosti.
Miluju tě,
jako blízké části,
jež se odhalují
v ryze čisté věrnosti lidí.
V deformaci světa
zbýváme si.
Držíš má špičatá ramena,
která vycházejí jako panely měst,
když vstávám šťastná.
Tehdy, v dávném znění,
chvíli byl jsi dál.
Nehněv se, co dokázal,
vím, kdo při mně stál.
A přesto…
jedeme dál,
mezi lesem, klidným dechem,
mezi dobou a vůní času,
v rytmu skal.
Komentáře (7)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk16.02.2026 22:06:02 uživatel smazán
Toto je celkem dobrá věc. Po menší úpravě jako je rytmus, struktura, verše... by to bylo fakt super. Pokud si je střádáš, a za čas znovu třeba přečteš, vylepšíš... pak už máš hodně básní na kvalitní úrovni :) čtu u tebe rád a je naštěstí i co .)
17.02.2026 07:25:25 Madli
Jsem ráda, že se ti to libí.. Snažím se tomu dát valnou úroveň a cit pro okamžik, obtisknout duši:) Postupně snad to, co drhne při čtení, ustoupí.)
15.02.2026 19:28:11 šuměnka
četla jsem ji dvakrát dozajista
a jsem unesená skladbou slov i vět
ty blízké části, kůra, les a místa
co klidným dechem rozvoní doby svět
