Masarykovo nádraží
A už jedu skrz Stromovku
Tolik myšlenek, tolik vzpomínek
Tady chodívá spousta lidí běhat
Ty taky
A tam mezi stromy
Je tůňka, kde jsme seděli
Mluvili spolu, mlčeli spolu
A nechali se kousat od mravenců
A už jedu vedle Evropské
Tudy jsem šel jednou domů
Ožralý
S jednou holkou za ruku
A myslel jsem si, že ji mám rád
A tamhle jsem chodil na dramaťák
A hele, slunce, zapadá
Osvětluje mraky
Vypadají jako pěna od piva
A slunce je to pivo
Fíha
Nad vlakem proletělo letadlo
A v poli skáče zajíc
A po podlaze se kutálí
Hroznové víno
Všechno se hýbe
Jen já sedím
A koukám
Aby mi nic neuniklo
Abys všechno věděla
Kdybys tu tak byla se mnou
Zase bychom mlčeli
A koukali
Umět mluvit o tomtéž je důležité
Ale umět mlčet o tomtéž je důležitější
Dojal jsi mne opravdu, pěkné vzpomínání a důležitý závěr.
30.07.2012 20:01:39 | Lilien
:) jednou mi jeden řekl, že jsem příliš fatální.
ráda bych se teď opakovala. :) a je to dobře :))
30.07.2012 19:26:52 | Zamilovaná do nezamilované doby