neobleču

Anotace: ..

již nikdy neobleču úsměv
cos tak ráda k probuzení dala
knoflíčkem rozeplým
tvá ranní touha zvala
zatímco třešeň pod kterou se zrodil zázrak
uvadala

v úhledných hromádkách podle tvaru
sežehlé stejnokroje
a vrstva měsíčního prachu

zbytků boje
otázkami zvířená
mlčíš smířená

děravá rukavice rozplétá čas
a oka stále větší
hlas
co slýchával jsem napříč touhou
chvíli pouhou
se mnou byl

zbyl mi jen pohled do tvých oči
těch krásných
co se dnes už nevidí
jen v starých knihách o nich zmínka

i studánky jim závidí