v trávě

sedím v trávě

zvuky kolem chodí naboso

a stébla, která jejich vinnou slehla

 pláčou

slyším slzy

píseň něžná

provolává tichá přání

v touze po setkání

mapám kreslí řasy

aby se našly

až nás ztratí

 

ať se vrátí

 

po vrstvách

v poryvu větru vnímám

 rozměr letu

ve vlasech píše prostý vzkaz

o dálkách viděných

z výšek z mraků

zaplétá stébla

zralý klas

 

a zrno co se zakutálí

život dá

do trávy lehám rozhodnut v tebe

s vírou v nebe

že až zas jednou uschne

tebe mi před tím naprší

 

navrší

se mi letokruhy co tě spojí

do všech kapes

ostrov chvojí

tam na jehličí v masce ticha

s tebou jen

čas nepospíchá

dýchám

 

v trávě jak ve snu

právě přerušeném

čtu báseň barev

s touhou

na předchozí řádek

dát mi vzpomenout