Radost

Anotace: Takový ten klasický básnický povzdech inspirovaný životem. Někdy se mi ta báseň líbí a někdy zase ne, takže se, prosím, nedivte, když by vám v určité náladě připadala hloupá.

Byl jsem blázen
a budu jím pořád:
zničil jsem radost,
než stačila dozrát.

Jak jsem ji miloval,
pro její neproniknutelnost,
jak jsem ji obdivoval
a ctil jsem každou její ctnost!

Přál jsem si zůstat navždy
v jejích očích, když se smála,
přál jsem si zůstat šťastný,
když mi svůj pohled darovala.

Snil jsem, že budu žít jen pro ni,
že poneseme plody společně,
chtěl jsem pít z jejích listů
a dvořit se její koruně.

Ale počítal jsem příliš rychle
a snil jsem příliš nad zemí,
přál jsem si modré z nebe
a počínal si v blouznění.

Neznal jsem cenu její přízně,
když vsadil jsem ji celou na dostih,
abych stal se koněm, který běží
pro lásku a pro vítězství.

Běžel jsem dlouho a ze všech sil,
kopal jsem do drnů a s větrem zápolil,
zdolával kopce a skály přeskakoval...
Co je však láska, abych ji vybojoval?

Jak může člověk zvítězit,
když proti němu stojí žena?
Láska je hedvábný cit,
láska je nitka upředená.

Ta nitka dala práci přadleně,
tak průsvitná a jemná byla,
než přetrhla se úplně
a na vlákna se rozložila.

Ztratil jsem to, co nikdy neměl jsem,
přišel o to nejcennější, jen pro svou slabost.
Kéž mohl bych se vrátit zpátky,
pro jedinou svou Radost!

(Tuto a ještě pár dalších básní z mého pera si můžete stáhnout zde: t.k.n.p.)