Obdiv krásné ženy

Planoucí, ba žhnoucí má kadeře,
ctnostně odhalená bílá ramena,
v temnotě ticha, vší té nádheře
skví se, je vskutku vznešená.

Neskonale touží přítomní po ní,
tak jako po lásky bohyni - bozi,
zatímco ženy kolem, slzy roní,
závidí jí, snad i posunky hrozí...

Při tanci v pravidelných kruzích,
smyslnými dlaněmi jímá tělo své.
Z oblaků snášejí se křehké Múzy,
chtivě líbají její tváře bezelstné.