Tajemná dívka

Spatřuji nezadržitelně tající sníh,
své bílé šaty odkládají chodníky,
před zraky mizí jejich svrchníky,
a já se vydávám po dívčí šlépějích.

Obdivuji neznámou, její krok letmý,
vlasy, severním větrem rozčesané.
Mají barvu ohně, co náhle vzplane,
zazáří nejmocněji, když se setmí.

V ubíjející šedi činžovních bloků
vyjímá se její jedinečný baret.
Ona je paletou rozličných barev,
plachetnicí odplouvající z doků.

Odplula vznešeně, neznámo mi kam,
zatímco já se na dně znovu ocitám.