Vánek v mnoha podobách

Vánek...



proniká lemem
záclony bílé,
tak jako dívka
prsty svými
vstupuje
dychtivě
milenci
do košile.

Jiný větřík skotačí
po vzoru akrobatů
na lýčených provazech
napnutých
mezi zdmi pavlačí.

Balancuje
nad obličeji
kyprých hospodyň,
jen jeden pohled
nestačí.

Vzduchu proud
vzpíná se - propadá,
rezonuje na hlasivkách
kutých ze zlata.
V hrdle pěvce,
v záchvěvech
strhujícího
vibráta.

Na kůru kostela chlapec,
krokem důstojným,
pomalým,
vhání vzduch
do každičké píšťaly,
hudba je vznešená

povznášen je duch.

V koloběhu přírody
v rytmu světa odvěkém
nic netrvá věčně,
naše životy skončí
posledním výdechem...

Co na tom?

Nadto je krásné býti člověkem!