Nebesa nejsou jen modrá

Na západ hledím teď, kde slunce hoří,
za kopci z modře a šedivých tónů
nezvyklé kontrasty staví i boří,
dodává mým horám velebnost dómů.

Žlutá a zeleň a violeť spolu,
rudá i okr a modř v světlém moři
v mlhavých oblacích aerosolů
nadsnovou paletu na nebi tvoří.

To je ta pravá a jediná chvíle
v které by i van Gogh z těch barev šílel.
Minuty letí a nejenom plynou:
Ty chvíle šílení kalupem minou.

Jeden tón za druhým hasne a mizí.
Světla aut jsou tomu obrazu cizí.
Světla aut - oči, jež jediné vědí:
Jich pohled že skončí v asfaltu šedi…