Jak peříčko se láskou vznášet
proplout ranní rosou
a polibky ti k nohám snášet
když voníš vůní bosou
Šeptat ti o snech milenců až k ránu
i mlčet -
výmluvněji snad
Neznat pomíjivost bláznivých plánů
Nevědět
že první rozmar zboří krásný hrad
To vše byla má předsevzetí
možná i tvoje
kdo to ví
Proč náhle svět tak rychle letí
Ne
neptej se mne Nepovím
Nech slzy kapat
vsáknout v zem
Já cítil také vlhké řasy
Pramen ti vyschne
zbude sen
a z toho snu pak jen "snad,
asi"
Praha, 1973(?)
Komentáře (9)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk