Kontinent klece

Anotace: Závěrečná báseň Preludia z Amonitovy knihy

                                                                                                      Pod rouškou snů,

                                                             záplatou za život starý,

      tvořím život skutečný, nový,

                                                              barvami koupenými za rozmary,

   za lásku lístečků a strach na čtečku,

                                                                         jež odmítla sníst všechnu kaši,

                    vniveč tvé klece civilizační podpory,

                                                                                          tvé lekce bezbřehé reklamní opory,

                                        tvé instantní klamné předehry ke skutečnému Dění,

      jemuž máme být dle moci oficírské zasvěceni,

blázniví kacíři neposedných kapitalistů, podnikatelé nad lidskými zlozvyky, čerti dělaj ententýky. Děním, jímž jsme od počátků součástí,

jeho prapodivnou esencí, jeho pláství, kabinetem můs,

celého cyklotronického astrolábu klarinetu vesmírů, jejich násadek a strun z látky dun,

aktéři všeprostupujících soubojů temných a světelných vírů, výsadek ultimátního poselství,

dynamizujících stoupání a klesání klavírů bez kláves našich myšlenek, světelných jak

stoupavá dívka pláže s čepelnou smrtí pod hrobovým drnem, generál na majáku rozkáže,

na tvou duši ukáže, konečný prapor vzkáže, úsměv vše rozváže, dlouhá noc pokročí v rozbřesk, síra dalekého úsměvu dnes není krysí, zoubky oceánu mizí v břidlice ryzí, purpur a vlnky se mísí se vzduchem. Jsi Daleko. JSI ZLATOU VĚČNOSTÍ. JSI DUCHEM. 

ten utkal stébla a zrodil slunce.