Lampy, co hoří jen do rána

Ráno bolelo jak dotek motýlích křídel

ráno studilo jak letní déšť

a křišťálový vesmír zadržoval dech

 

vrátil ses skrz něj

všem planetám navzdory jsi přišel

z blízkých dálek nastavoval dlaně mé krvi

a já jsem nedohlédla

přes širou hladinu rudého oceánu

 

A pak ses vrátil

zlaté střípky se rozutíkaly blankytným nebem

napadaly za obzor, zatížily čas

a

světem se procházelo další čekání 

rozedrané a znavené

 

Začátky odešly za listopadovým sluncem

jizvy šeptají a napínají kůži 

přesto jsi tady

pršíš do květin a

bloudíš světlem pouličních lamp

 

M - I - L - U - J  M - Ě 

než vyschne nebe

miluj mě dokud bude hořet

poslední knot