Lásko, neodejdem...

Něžné kapky deště hloubí
větrné brázdy, kde se
schováváme do podzimního
listí, našich tajemství.
Držíme se za ruku, v
opojení tvého hlasu,
který mě hladí po tváři.

Pohled tvých očí, zrcadlo
do tvé duše, příboj vln.
Můj zrak přejíždí po
tvých skvostných rtech,
které chci cítit na těch
svých v hladkém doteku.

Slunce zapadá nad naším
přerývavým dechem, rosa
na tvé kůži se mění v
malé vločky touhy.
Dotýkáš se mých zad, v
objetí, které trvá pro
mě věčně, v bezpečí.