Anotace: ...jedna sluníčkově-šuplíková báseň z dávnověku...sám bych rád věděl, kolik mi tenkrát bylo let...a o čem jsem to psal...:-)))
♫ 
 
 V krajinu snů mé srdce vplouvá 
 slunce plane a lehký vánek 
 žene mysl v zářný kraj... 
 
 Vše tu zmůžou přání pouhá 
 navždy rád bych tady stál 
 když na palubě žije touha 
 a odplouváme dál a dál... 
 
 Do života patříš mého 
 obraz tvůj mi zůstane 
 světlý odlesk světa minulého 
 ani čas ho nezláme...
Marná léta planu touhou,
zářit muži v myšlenkách.
Má přání vzývají lásku dlouhou
a déšť je smáčí v poměnkách.
04.03.2015 20:36:05 | Danaé
Díky...moc krásně poetické i lidské, možná lepší než to moje.
04.03.2015 21:23:49 | bogen
Hudba a tvá slova zvou
ladnou a vlídnou kulisou
pro obrazy
a důkazy
že ještě žijem
dýcháme
a důvody zde
k tomu jsou
04.03.2015 22:20:36 | Danaé
...ale no tak,určitě si vzpomínáš..../úsměv/....Ji.
04.03.2015 20:11:14 | jitoush
..přísahám, že nevím! :-) má to víc významů, napadají mě hned tři...jen matně tuším, čeho je to "krajina".. ;-)
04.03.2015 21:20:57 | bogen
...já tam vnímám lásku.....Ji./úsměv/...
04.03.2015 21:42:03 | jitoush