Báááseň plná citu

Krááásný den, slunko svítí, chce se mě psát zlatou nití,
bááásně plné lááásky, citu, míru, moudrosti,
žádný kecy, pindy, krutosti.

Slunko svííítí, květy pučííí, na políčku kráááva Milka bučí,
a já cííítím jak mě múúúza lapila, závojem svým zahalila moji tvář,
své básně kladu Vám, kladu na oltář.

Svítííí, ale již né slunko, mračna překryly jeho svit,
chce se mi z toho všeho blííít.
A tak beru lavóóór a bliji a bliji,
ááách, již odhodil jsem z duše tu jedovatou zmyji,
slunko zase vidím celééé, kráááva Milka porodila tele,
a nebo,
běžte všichni do ... .:-)