Hortobágy puszta

S Hortobágy pusztou být spřízněn
štěstím je opravdu v plachém
vydání, štístkem svým trýzněn
nehybným vzduchem jít, parfém

polykat trav všeho druhu
bez konce, rovin, bez cíle
klopýtat dál v bludném kruhu
krok za krokem ledabyle

hledat svou csárdu se studnou
kde všudypřítomnou žízeň
uhasit můžeš, když zrudnou
veškeré obzory, píseň

tlumenou slyšet, prásk bičem
zde nahradí hlahol zvonu
večerního, zmizet v ničem
můžeš s ním v unisonu

s bučením stáda skotu
rohatého, k hvězdám vzhůru
kam jinam svou skrýt nahotu
těla i duše, z rohů turů

pít víno, čardáš tančit s dívkou
jako dvě noční můry dál
kolem světýlka lampy křivkou
se stíny na zdi opodál