Anotace: ...
hlubokým nádechem
když vynořím se z vody
dávaná síla do nepohody
zářivá myšlenka čistého jasu
chvilenka zdžímnutí
vím, mám málo času
zlátnoucí list v korunách stromů
teplem, když zmrzlá vrátím se domů
sladkostí smyslnosti
radost ze vzpomínání
přítomnost chvějivého vzrušení
čím vším jsi mi?
ne, nemáš tušení
přítmí jsi mým očím, znaveným dnem
všednost i nevšednost
vzdáleným snem
hebká náruč ticha
protančeným večerem, když letní noc dýchá
nábřežím rozbřezků ranních
dopisem z lásky v mých dlaních
chladivým douškem zurčící vody
divoká odpověď na moje svody
hravým větrem, co cuchá vlasy
myslíš, že je to vše
čím smýš být?
asi
a nikdy Tě nebude dost...
...ten hlubokej nádech po vynoření...to je síla...:)
30.08.2017 14:33:28 | Jort
Nemusí...jen může...
naštěstí se dá plavat i s mělkým dechem, ale to víš, sílu to mít nebude :°°°
01.09.2017 08:16:29 | Malá mořská víla
..je to pluh..oblak host a do cesty prší mu kvítí /parafráze jedné staré čínské rozpustilé básně/**:-D
28.08.2017 22:01:35 | Frr
Zaráží mě jedna věc ....zmrzlá vrátím se domů... ty ? eskymačka, ledolaňka, před kterou se stydí Vltava prohlásit se v lednu za studenou ?
Ty která uvnitř vřeš a překypuješ city kterými tavíš zatvrzelá srdce ?
To jsem se rozkecal báseŇ tedy ST
28.08.2017 21:32:51 | Dědek mrak
Díky Slávku...je mi úplně normální zima jako všem... něco se dá natrénovat (paradox je, že na podzim zase začínáme od 0 zase znova), ale teplo potřebuje každý i ten co se jeví jako silný...ti možna víc než jiní :*
01.09.2017 08:22:38 | Malá mořská víla