Japonka s harfou

Japonka s harfou

Seděla Japonka u zlaté harfy
a cosi jí šeptala do strun
Snad jí dirigent odpustil
ty krásné odlesky Orientu
v její tiché hře.

A lapila mne svou něžnohrou
Vždyť slyšel jsem tam neustále
vlny Tichého oceánu
To když zahrála Debussyho
a já se nesměle položil do snu.

Hrála Japonka na zlatou harfu
a kolébala mne v houpačce času
V šat věčnosti se sama oděla
zahalena do nejasné mlhy
a já jí to všechno uvěřil.

Její hnědé oči vezla bárka s čajem
a rty tiše ševelily po vlnách
To všechno na vlastní uši slyšel jsem
když mi v prázdném sále
Japonka hrála na zlatou harfu...
Autor Zasněný básník, 30.03.2018
Přečteno 463x
Tipy 4
Poslední tipující: mkinka, Matahaja
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Nádherná bytost...Nádherná tvorba...Nádherné srdce...Nádherný!:-)

31.03.2018 21:55:14 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA

Děkuju mockrát! :)

31.03.2018 22:04:21 | Zasněný básník

Já děkuji

31.03.2018 22:59:16 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA

Krásné, i když se to pravda příliš nerýmuje, nicméně to básně nemusí! Kdybych měla hodnotit, jednoznačně a bez váhá ní 1!

30.03.2018 22:17:37 | Rebejah

Moc děkuji! :) Ano, nerýmuje se, píšu teď volným veršem...poskytuje mi to víc inspirace a nesvazuje mě to :)

30.03.2018 22:19:21 | Zasněný básník

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí