Liány

Přešlapoval já na mostě, doufal v lásku,

s níž opaloval bych se raději na břehu,

nakročen, v liánách skrytou já našel krásku,

první dodala mne sílu, jemnost a něhu.

Skládal jsem o liánách teskné básně lásky,

skládal písně pro knihu života,

topil se v tekutých zlatech, po nocích vrásky,

mne teprve čeká těžká robota…

Říct, nebo neříct? To já nevím,

na ni ve dne v noci hledím,

zatím jsem neřekl, je to skvělé…

Říct, nebo neříct? Já to zkouším,

můj život jen pro ni dloužím…

Co když to řeknu? Bude to skvělé?