Jemnost

2018-2019

Noc, která se do mých úst ze sklenky zvolna přelévá,

a slova, která stud ze sebe pomalu svlékají,

ulpívájí na mé kůži jako tvůj dotek letmý

a jako to chmýří, co mě vždy tak hezky lechtá,

kdykoliv se na nás dva němě ptáš

a mou vstřícnou odpověď očekáváš.

Nyní chceš v hloubi mé duše si číst

utonout v ní, rozplynout se

jako do noci v Novu Měsíc 

a já zpod řas zdvihám smělost,

která nám opět vyzradí,

jaké tajemství nynější chvíle skrývá

v náruči z pevných svalů,

měkkých křivek

a vůně mýdla.