V šeru kvítek ztrácí krásu
V šeru krásu zdobí třpyt
V třpytu rána kvítek září
V září stromy zdobí stáří
Ve stáří tvář zdobí úsměv
Ve stáří se tváře ztrácí
Ve tváři se zračí krásy
myšlenek.
V myšlenkách se ztrácím tiše
V tichu hledám dávný sen
V tom snu se já
spokojeně
zachumlávám do tvých něh.
Ráno mě zaskočí
nepřipravenou.
Líbí se mi moc :-) A vítej :-)
20.05.2020 18:41:23 | Majda
Takový hodně zvláštní, jako bys nevěděla, jak uchopit to, co chceš napsat. Napřed jsem si myslel, že nový řádek začínáš tak, jak předcházející končíš (a v druhým řádku máš chybu), ale to vydržíš jen chvilku a přeskočíš na jinou "techniku". Nevím, jestli každé slovo (když už nerýmuješ), má nějaký význam (přiznávám, volným veršům nerozumím, ale předpokládám, že jsou volné proto, aby každé slovo mělo svůj smysl a nebylo svazováno nutnosti rýmů). Nu, ale přinutila si mě přemýšlet a i o to jde, za to tip.
20.05.2020 14:19:09 | praetorian
Krásná, navenek stárnem, v duši stále něžná :)
20.05.2020 13:32:33 | Isla