"Voníš kafetem"
říká mi každou neděli
když se k ní s polibkem nakloním
jediný den v týdnu
kdy vstáváme až za světla
Závěsy s devadesáti procentní propustností
ho zas tolik nevítají
já v přítmí vstanu a mžourám
do poraženecky se tvářícího slunce skrze
karmínově červenou látku
Když přinesu dvě kafete
sedí už na posteli a usmívá se
jedna půlka závěsu už je vždy odtažená
sednu si k ní
a necháme sluneční paprsky dopadat
na naše natažené nohy
prsty svorně hýbeme
jako bychom se jimi natahovali za sluncem a teplem
Občas na noťasu pustím nějaký písničky
a ona většinou hudruje
ale i přesto řekne
že voním kafetem
jedna neděle přece nemůže nikomu stačit
Zavonělo mi tou lehounce
ospakovo'kafetovou vůní
..krásné
takové ty chvilky, co šimrají
jak brabenečci. *ST :)
30.12.2020 22:54:57 | jenommarie
Krásná* a takto (podle mě) by měla být vepsána momentka pohedu do básně. Ta čistota a opravdovost... no, mňam*
30.12.2020 16:15:58 | šerý