Herbář

Anotace: Poslední a přitom první...

Herbář....
Tvou krásu bezbřehou chtěl bych všem vyprávět,
Bohužel pro nás dva, nebyl stvořen tento svět.

Chtěl bych všem vykřičet, jak moc Tě miluji,
Kdybych to udělal, zabil bych Lilii.

Lilie pod srdcem nosí mé poupátko,
však za to nemůže, zavité holátko.

Stojím tu obklopen, veškerou lásku mám, přitom se cítím být v tom trsu tulipán.

Chtěl bych jim vyprávět,
jak krásný je tvůj květ,
nejenom na pohled.

Tvou pravou krásu znám,
zřejmě však jenom sám.

Dalas mi přivonět, tvůj blankytně modrý květ
v té chvíli se podemnou, vytratil všechen svět.

Věděl jsem a vím i teď,
že dál nechci za oknem,
v lásce mi cizím, zdobit svět.

Chtěl bych být za bouře,
tvým věrným deštníkem,
Ve chvílích nejtěžších,
stát se tvým žebříkem.

Žebříkem naděje, která ve mě stále je.
Naděje co lásku, vyzvedla nad rozum.
Ta láska co za kytku, obětuje i zlatý dům.

Kdybych byl herbářem,
s tisíci stranami,
byla bys jediným celým mým obsahem...