Máma ze vsi

Bedřichove, jsem tvůj syn
spojený šňůrou pupeční,
úrodný zdál se tvůj klín
a všední dny jsou sváteční

V náručí už mne chová,
obec blízká, jako matka,
až přijedu do Bedřichova
otevírat bude zlatá vrátka

Z tvých mléčných žláz
budeš mne do smrti kojit
když odhalíš tisíc krás
musím se s obcí spojit

Pod kostelem u cesty žulové
slunce maluje v plenéru
na blankyt mraky duhové
a skončí někdy k večeru