Ozvěna dní minulých

Možná, že jednou, 

až se vteřiny v časy spojí,

napíši novelu,

o nás, jací jsme byli.

Vidím to v modré,

od dočtení odradí Tě prvních dvě stě stran,

bez hlavní myšlenky,

harmonie poskládané slovy.

Její konec,

slyšíš to?

Oblohou zahalenou mraky,

jak zní tiše,

i Tvůj hlas,

hlučným prázdnem,

zrcadlí se v dávný sen,

tam, nad mlhou,

slívá se ve vyprávění o nás dvou.