Lesní škola

Lesy pokorně mlčely
a naslouchaly, jako žáci
kapky jim čepice smáčely,
až z větví odletěli ptáci
vítr občas zvýšil hlas,
až se koruna třepetá,
jako přísný učitel, zas
vrátil se do vsi ze světa

Slunce loupe oranžovou kůru,
která zavoněla v lesním šeru
bílý závoj páry stoupá vzhůru,
jako prach, když vystřelí z kvéru
ochutnávám sladkou dužinu
z níž mraky vymačkaly šťávu
dívčí rty nasycené od rubínu
pořádně mi zamotaly hlavu

Vítr, jak listonoš listy roznáší,
k dětem, mužům a ženám svým,
dřív, než zem sníh bíle popráší
nastane zas doba dlouhých zim
v opuštěné krajině, krajky prošívá
byl náhle les, jak po výbuchu plynu
teprve z jara příroda i zem ožívá
a začíná to pučet i v dívčím klínu