Anotace: strará věc vytažená ze šuplete
neznáš mě vůbec
a přesto
nebo snad právě proto
díváš se mi do očí
ne
já neuhýbám
víš - já jsem tak trochu čaroděj
stačí jen pár tahů tužkou
a
proměním tě v poznámku
uvězním tě v notesu
vidíš
už jsi tam
sleduji tvou bezmoc
s níž se na mě díváš skrz mříže řádků
líbíš se mi taková - ztracená
cizí a přesto
nebo snad právě proto téměř má
vím - stačil by jen pouhý jeden krok
třeba jen vzít tě za ruku a říct:
otoč se a podívej -vždyť sněží - ačkoliv vůbec není ticho
jenže já bez hnutí
s němými ústy
se jen dívám dál
líbíš se mi taková - čekající
dobře víš, jak sluší být ti ženou
proto tě ještě docela malou chvíli nechám plout večerem
na hladině pocitů
skrz tůně mámení
plněných bezpočtem pramenů Iracia
a pak
nevykročím a neřeknu
ani slovem se tě nedotknu
protože jsem to JÁ - kdo chce
abys mi už navždy zůstala
tak krásně
n e p o z n a m e n a n á
Aneb ...jak se rodí básně
28.08.2022 21:25:09 | básněnka
Někdy těžce, ale tohle bylo venku hned.
28.08.2022 21:30:46 | Luky-33
Působivé :) a inspirativni
30.07.2022 20:03:04 | Narra
Dík, je fajn, že to nějak působí i po těch letech.
30.07.2022 22:36:19 | Luky-33