Nepoznamenaná

          neznáš mě vůbec

          a přesto
          nebo snad právě proto
          díváš se mi do očí
          ne
          já neuhýbám

          víš - já jsem tak trochu čaroděj
          stačí jen pár tahů tužkou
          a
          proměním tě v poznámku
          uvězním tě v notesu
          vidíš
          už jsi tam

          sleduji tvou bezmoc
          s níž se na mě díváš skrz mříže řádků
          líbíš se mi taková - ztracená
          cizí a přesto
          nebo snad právě proto téměř má

          vím - stačil by jen pouhý jeden krok
          třeba jen vzít tě za ruku a říct:

          otoč se a podívej -vždyť sněží - ačkoliv vůbec není ticho
          jenže já bez hnutí
          s němými ústy
          se jen dívám dál
          líbíš se mi taková - čekající

          dobře víš, jak sluší být ti ženou
          proto tě ještě docela malou chvíli nechám plout večerem
          na hladině pocitů
          skrz tůně mámení
          plněných bezpočtem pramenů Iracia
          a pak
          nevykročím a neřeknu
          ani slovem se tě nedotknu
          protože jsem to JÁ - kdo chce
          abys mi už navždy zůstala
          tak krásně

          n e p o z n a m e n a n á