Nevyňatá

Mezi poupata moudrý kámen vklíní,

lipové lístky o ní mnoho ba míní.

Než dlaně s tváří v jedno splynou,

o duši zavadí jiná křivdou stinnou.

K odpuštění toliko intelektu třeba není,

z popela smítka prachu, z plamenu gejzír zlata,

láska jako kra studí, láska, láska nevyňatá.