Mříže

Mé vlastní vězení
s příchutí neonu,
ocel, co zlomit se nedá.
Po stěně maluji
na chvíli netonu,
barva, však zůstane šedá...

Pod tíhou minula,
zas biji do zvonu,
duše, z dlažby se zvedá.
Seškrábu omítku,
i s kusy betonu,
najde snad, ten kdo hledá...