NÁPADNÍK

Když jsem tě spatřil hned bylo mi jasné,
že v sobě chováš lásky cit.
Začal jsem povídat ti verše krásné,
chtějíc tě jimi okouzlit.

Nebylo divu, jsem ze staré školy
a ledacos umím nazpaměť.
A tak ti povídám co trápí mě, co bolí
a že jsi krásná jak růže květ.

Pak ještě velebím všechny tvé ctnosti
a jak krásné jsou stromy, louky i pole.
Tu náhle utne mě slůvko - dosti,
ťukáš si na čelo a říkáš mi: Vole!