Jeden rok

Anotace: ... když vás dávná historie občas dostane.

                                                    Jeden rok

 

Proč mám rád podzim, kdo jen to ví?

Pro jeho barvy, co v stráních se skví?

Pro jelení lásku? Já prohrál bych sázku, že na tu otázku

odpověď každý ví.

Pro nesčetné krásy, když vnímám ty jasy, jak slunce své vlasy

rozčeše nad širým krajem, já zaplatím nájem, když projevím zájem

o krásku, jež v podzimním hávu se choulí, tak zamáčknu bouli

na bolavé duši a říct pak se sluší,

proč podzim tak vnímám a není mi zima,

přestože podzimní vítr zní silou, já přec svoji milou

jsem poznal před léty; to nebyly květy,

co zkrásnělo svět, když řekla pár vět,

jak Shakespeare psal sonet, co přežil sta let.

V tom podzimním čase já zas a zase

si pročítám zažloutlý deníček mládí a otázka svádí

dát odpověď.

Miluji podzim, že dal mi tebe a šedivé nebe

pak bylo jak šmolka, když ta krásná holka

má klobouk do týla a ruku v bok,

když je z ní má milá po celý rok.

Třista pětašedesát dní je najednou pryč,

když od srdce tý holky ztratil jsem klíč.

Však podzim mi v duši uschoval cit;

snad proto a jen proto, jak to má být,

ho jednou a provždy už budu ctít