Telefonát

Ve skutečnosti mě teď nevidíš, 

akorát sluchem vnímáš ozvěnu,

něčeho, co kdysi býval můj hlas,

ale teď je z toho jen změť pixelů.

Telefonní linka cituje co říkám,

i to, jak se chvilkami rozesměju.

Když naše hlasy doznívají někde,

dlouhé kilometry od nás dvou,

přemýšlím, proč se to vlastně děje...

Kolik je v telefonátu pravdy a citů,

jestli je to ještě hlavně o pocitu,

zda jsme sami, nebo přesně naopak...

Zase mi vysychá inkoustové pero,

a pošta je drahá jako nikdy dřív...

Jsme vůbec ve sluchátku upřímní?

A kolik se v nás překřikuje hlasů?

Netane se moje věta dávno lží,

než se k tobě po drátu přiblíží?