Náruč

Už ti někdy někdo řekl,

že máš náruč jako nebe?

Vždycky si ji představuji,

když se večer snažím spát.

A mockrát se tam přes den,

vracím ve svých myšlenkách...

Jsi jako usměvavý domov,

s dvěma jasnýma očima,

zlatavou kudrnatou hřívou,

strašně nenechavýma rukama. 

Proto s sebou každičký den

nosím na krku runu od tebe,

ne snad kvůli její funkčnosti,

ale jako znamení, že tě mám.