Déšť hraje jazz

Déšť opět hraje jazz.

Tlukot rozervaného rytmu kapkami...

Světla v oknech už dávno zhasla,

ale oheň v mé duši stále hoří.

Vítr přichází, zpívá své sólo,

improvizace známá, bolestně.

Chci zpívat, ale nemůžu ze sebe dostat tóny,

ztratím se v jazzu, zapomínám, kdo jsem.

Je čas jít spát, ale čekám odpověď

na jedinou otázku: "Miláčku, kde jsi?"