Spali jsme v hedvábném povlečení,
pršelo a za oknem se rozednívalo.
A někde v tomto lijáku, město,
aniž by se probudilo, utopilo.
A na skle v medovém akvarelu
tekly tiché potůčky jako řeky.
V rádiu hráli zeppelini
na střechu však klepe
tlukot deště: "Neopouštěj jí".
Nemohl jsem dýchat, bál jsem se ji probudit,
spala a pohybovala rty jako dítě.
Kukačka na stěně chtěla zakukat šest,
ale zaspala, jen tiše zašeptala: "Probuď se."
Pomalu se objevovaly siluety,
pod vlasy jí vyčuhovala perlová náušnice,
ve které se sotva odrážel
déšť a město na sousedním břehu.
Autor: Anna Marinova
Pěkně... trefil ses mi do nálady. Verši, obrázkem i muzikou
18.04.2024 13:06:28 | Lexi
To mám radost, že jsem se trefil, dík ;-)
18.04.2024 20:26:16 | Tomcat
Spící a Spavá.. no to je milá náhoda....-)
A ta písnička...nooo, moc hezké:-)
18.04.2024 11:12:15 | Dreamy
I náhody se stávaj ;-)
Zeppelin, prostě srdcovka
18.04.2024 11:32:58 | Tomcat