Slovo „Láska“…

Napsal jsem slovo „láska“

na hladký povrch vod.

Za lesem mi kukačka

spočítala zbývající léta.

Strouhy kroutily se v roklích,

v předzvěsti pozdějších řek.

Proč však nebylo slyšet hlasy,

nebyly slyšet ničí kroky?

Hluchý jitrocel plakal,

krčil se na raněných cestách.

Lískový keř opatrný,

ořechy do rukávu nenasypal.

Jen kámen byl překvapený paprskem,

a chvěním průhledných vážek...

Slovo bylo uneseno vlnou,

zamyšlený vítr ho odnesl, do dáli.