Dvě tři slova

Než se dočkám tvého

krásného a jedinečného „miluji tě“,

(proneseš to vždy v tu pravou chvíli),

naservíruji ti k šálku kávy

dávku svého „mám tě ráda“, 

kdykoliv na něj dostaneš chuť. 

Ne proto, že bych tě nemilovala,

jen volím všednější verzi, 

nejsou to žádná prémiová zrna,

je to spíš jako stará dobrá neska,

říkám to jako fakt – na jistotu, 

možná to dokonce konstatuju. 

To speciální dvouslovné vyznání, 

si raději schovávám na chvíle, 

kdy jsi to jediné co nosím v hlavě, 

všude kam se hnu a pokaždé když sním,

ráda potom vyčkám, než jsi vedle mě, 

a zašeptám to do ticha; „miluju tě“.