Starý sen

Mizíš jako šustění

listí pod sněhem,

jako včera večer za soumraku,

pod přikrývkou,

hladkou a velmi bílou.

Nemohu zavolat a najít tě.

Tvůj tichý hlas taje,

unášen větrem.

Něha tvých dlaní, vůně tvých vlasů,

paměť se skrývá do minulosti.

Tiše a neznatelně je čas proměňuje

v hořkost tichých slz.

Zima a léto znovu nás obklopí,

jaro a podzim zahřejí naše srdce.

A nikdo si nevzpomene,

nedá do slov,

naši lásku s odloučením,

co se stala starým snem.