Sprcha

Tma a ticho už v celém domě je.

Jen v koupelně se svítí, někdo se sprchuje.

Už je později, než by býti mělo,

pod sprchou stojí nahé lidské tělo.

Horká voda na jemnou kůži padá,

stéká dolů a přes rovná bílá záda.

Je příjemná jak dlaně, co boky jí hladí,

teplá jako ústa, co po nocích ji svádí.

Podtrhuje křivky a ty oblé tvary,

je zahalená do šatů z jemné vodní páry.

Její tělo vzbuzuje mnohé pocity,

pod tou sprchou stojíš ty.