Nebe s péčí

Proč se mi tak

upřeně díváš do očí, 

a zvedáš se nade mnou

do nedotknutelna?

Spaluje mě jako

suché třísky, touha,

s takovou od tebe

budu brzy chtít víc.

Ale já to chápu,

ty zbožňuješ vyhrávání,

a to i když jsi už dávno, 

definitivním vítězem. 

Protože se s tebou nebojím,

ani doma, ani v lese,

ani ve zprávě neb dopise. 

Miluju tvoje ruce,

semknuté kolem sebe,

a tvoje slova a ticho,

a když se rozesměješ,

a tvůj výraz vší vážnosti,

a taky pocit, že mě chceš.