Zimní melancholie

Jdu ztichlou ulicí, vzpomínám …

proč píšu básně, přemítám …

…SNĚŽÍ…

Barvu má oceli, chladné nebe,

šedivé, vlezlé, za krkem zebe.

 

Zářivě bílé vločky sněhu

z něj padají pomalu, líně,

a kočka schoulená v klíně,

upřádá večera tichou něhu.

 

Kráčím tou ulicí, zamyšlen tisknu ret,

oči do světel lamp ospale mhouřím,

pára od úst jak dým z cigaret,

ač cigarety nekouřím.

 

 

 

Ulicí utíká střapatý klučina,

zastaví, dětskýma pohlédne očima,

do světla přes přivřená víčka,

jak je dlouhá jeho svíčka.

 

Kaleidoskopem nahlíží budoucnost,

v sobě má otázek více než dost,

proč jsem zde …a proč já právě,

co jsem zač, běží mu v hlavě.

 

Rozverně zase se rozletí,

vstříc svému staletí.

Okvětní lístky jabloní sněží,

a mizí v čase, stihne je ztěží,

dozrála jablka, utrhni nás,

ve stáří vzpomeneš života krás.

 

A vítr vločky, jež dolů se snášejí,

ukládá k zimnímu spánku,

nad ránem pouliční lampy se zhášejí

jak plamen v lehkém vánku.

 

... PŘED JAREM ZIMA …