Tři řádky slov

Tři řádky mi zašeptala

podzimní tráva.

O něčem nejdůležitějším,

a já zapomněl ta slova.

 

Já zapomněl, co jsem věděl,

co jsem věděl vždy… vždy.

A neklidný vítr

podíval se mi do očí.

 

Táhl mě za ruku dál,

někam za tebou.

Po chodnících pokrytých

spadaných říjnovým listím.

 

Po ulicích, co usnuly

v oranžovém deliriu.

Tam, kde je lépe vidět

barvu nebe ve větru.

 

To jasné ráno bez tebe

mne dohánělo k šílenství

z řádků šeptaných

podzimní trávou.

 

Vytvořeno pomocí AI Shedevrum