Ospale, tiše...

Stýská se mi. Chybíš mi.

Ospale, tiše mraky kloužou po nebi.

Pamatuji si, jak dříve s lehkostí,

létaly mé verše jako labutě.

Není to tak dávno.

Už nebrečím v rýmu...

Takhle nebylo moje srdce stavěno,

ale takhle láskou zmírá.

Unaveně kloužou po skle

kapky deště-slzy,

chladně a bolestně.

Ty asi spíš?

Já se vrátím...

A možná se nevrátím...

Spi klidně.