Listopadové přeludy

Prvním ledem zdobená řeka

přitahuje ranní světlo.

Most, jako padlý strom,

černá se za úsvitu.

Listopad mrzne na rtech,

utlačován větrem.

Ty a já, na různých březích

čekáme na lásku...

Museli jsme mít na jaře tentýž sen.

Jako bychom se potkali

v chrámu nad řekou

za nebeského zvonění.

Rackové křičeli nad věží,
ale sny nezaháněli.

Andělé nám pletli mosty

z divokých čajových růží.

Svatá prostoto, řekni mi,

kde je tvoje jarní blouznění?

Listopadové přeludy oblohy

mrazivě lámou... světlo...

Vytvořeno pomocí AI Shedevrum