Zrezivělý blues

Jdu zimní Prahou kolem nábřeží
a k zemi padá bílé peří
hned však pod nohama taje
jako když se labutě s křikem rozletí
po celé náplavce.
Jsem zkřehlý jako jejich křídla
jež na Vltavu usedají
přesto věčný plamen ve tvých vlasech
mne cestou zahřívá

Sníh z měkké plyše studí v botách
když jsem s Tebou
na prosincové vycházce
a blátivé stopy počítám
dokud se neztratí v závěji.
Je noc a jenom pro nás dva
vyšly hvězdy, které nikdy nespadnou
neboť je jich víc, než pih
co ti kvetou v nevinné tváři

Sníh ti padá do vlasů
jež jsou vzácnější než měděné číše
do kterých mojí krev napouštíš
jako bych byl Kristem
a ty Svatou Máří.
Od řeky zadul mrazivý vítr
co chtěl ti hrát
na zrezivělou trumpetu
svý blues