Mříže z ledu

Na skále rostou ledové mříže
za nimiž mráz vězní nevinnou dívku
z Jizerských hor
a přitom ztratil od rampouchů klíč
s nímž každé jaro
zlatou truhlu slunce otevírá

přes noc však římsu zasypal sníh
jenž je bledší než tváře Magdalény
neboť tvá kůže hladká jak italský mramor
z nějž bych pro tebe
mohl chrám s věží postavit

Ryšavý oheň tvých vlasů
v lednovém mrazu pomalu vyhasíná
bojím se že přestane hřát
a umrznu ve sněhovè bouři
na cestě do Horního Maxova
k pihovaté Madlence