Stesk

Stýská se mi po tobě,

po hvězdě padající do mých dlaní,

chybí mi tvůj dech,

abych se nebál svého ticha.

 

Ztratil jsem se v místnosti plné zrcadel,

ale žádné z nich nezná můj obličej.

Spálil jsem se otázkami,

co házel jsem do tmy,

žádné odpovědi

ale už se nevrátily.

 

Kdybych mohl, postavil bych loď,

abych mohl plout časem.

Ale jaký smysl má cesta,

když mě vlny vždy nosí v kruzích?

 

Možná, jednoho dne, tě najdu

na pomačkané fotografii,

v smíchu, na který jsem zapomněl,

nebo v koutě nebe,

na který jsem se nikdy neodvážil podívat.

 

Do té doby půjdu dál, jako stín,

který se snaží vrátit zpět k životu.

 

vytvořeno AI