Ženy

 

Ženy ...

 ... jsou plody sladkými, jež slunce v sítích chová,

jak jahodami léto, jež v ústech tají.

I kyselostmi vína, jež vášeň rozpálí,

v nich oheň i rosa, co rty navždy znova.

 

Jsou broskví hebkostí, jež letní nocí voní,

granátem jádra skrytým, kde tajemství dlí tmavá.

V nich říční píseň šepce i bouře drásavá,

jak citrus v ranní mlze, jež hořkost v med mění.

 

Jsou růží, která trny k nebesům pozvedá,

v kořenech hvězdný prach a v poupatech tvůj stín.

Je v nich ta síla jitra, jež probouzí i bolí,

jak fíky v horku puklé, jež sladkost červu sdílí.

 

Jsou plameny, jež tančí v hranicích i v snění,

jak vítr v hroznech zralých, jenž víno v žilách mění.

Jsou mapou všech cest, jež svět kdy hledal v tmách,

pramenem, jenž i kámen objímá svou vláhou.

 

Noc v nich má oči sov i světluščin jas,

v jejich dlani se rodí i umírá čas.

Jsou písní, již země zpívá měsíci,

věčným ohněm v síti kořenů i větví.

 

Nazývej je životem — vždy novým, vždy starým,

tím, co nás živilo, než jsme se zrodili.

V každé kapce jejich potu příběh tisíců,

v každém vzdechu pramen, jenž nikdy neuschne.